Úvod
podle Lazara & Folkmann (1994), zvládání stresu se skládá z kognitivních a behaviorálních snah o zvládnutí vnějších nebo vnitřních požadavků, které jsou hodnoceny jako zdanění, překročení zdrojů osoby nebo ohrožení jejího blahobytu., Styl zvládání je relativně trvalý repertoár strategií zvládání specifických pro jednotlivce. Endler & Parker (1990) rozlišuje mezi třemi základními styly zvládání stresu: (1) stylem zaměřeným na úkoly, který zahrnuje přijímání akcí a plánů pro řešení problémů, (2) stylem orientovaným na emoce, který se týká myšlenek a akcí zaměřených výhradně na snížení napětí způsobeného emočním stresem, a (3) stylem zaměřeným na vyhýbání se, který je popsán jako odstoupení od prožívání a zapojení se do řešení stresující situace., Na inventáři zvládání stresových situací (CISS) existují dva subscales vyhýbajícího se zvládání-rozptýlení a sociální odklon. První zahrnuje zapojení do náhradních aktivit, které spočívá v přesměrování pozornosti na činnosti, jako je sledování televize nebo čtení novin, zatímco druhá zahrnuje hledání sociální interakce, která se týká touhy získat sociální podporu ke snížení napětí., Campbell-Sills, Cohan & Stein (2006) uvedl, že jak zvládání zaměřené na úkoly, tak zvládání zaměřené na emoce významně přispěly k predikci odolnosti. Bylo také navrženo (Aldao & Nolen-Hoeksema, 2012), že zapojení do adaptivních strategií zvládání negativně koreluje s úrovněmi psychopatologických příznaků pouze tehdy, když jsou zvýšené hladiny maladaptivních strategií.,
problém zvládání stresu se zdá být důležitý v souvislosti s vývojem a přetrváváním závislosti na alkoholu (AD)1 a již dlouho byl vznesen v literatuře na toto téma (Opalach et al., 2016). Uchylovat se k psychoaktivním látkám samo o sobě může být chápáno jako strategie vyhýbání se zvládání (Woodhead et al., 2014; Mccormick et al., 1998). Holahan et al. (2001) naznačil, že jak styl zvládání orientovaný na emoce, tak styl orientovaný na vyhýbání se jsou silnými prediktory reklamy., Další studie provedené mezi zotavuje AD jedinců ukázaly, že ti, kteří spoléhají na zamezení orientované na styl, což se projevuje v posunu odpovědnost na jiné, nebo vyčlenění z myšlení o problémech ve stresových situacích, jsou více pravděpodobné, že se uchylují k alkoholu, což se zdá být hlavní napětí-snížení opatření (Sinha, 2001). Rozvoj alternativních účinných strategií zvládání se zdá být zásadní při léčbě ad jednotlivců., Jak ukazují různé studie, změna konfigurace stylů zvládání může nastat v důsledku terapeutických intervencí prováděných během primárního léčebného programu na lůžkové jednotce (Finney et al., 1998).
Cramer (2015) definuje obranné mechanismy jako konstrukty působící jako protitlak proti tlaku pohonů pro vypouštění., Jednotlivců, kteří používají více adaptivní zvládací styly, jako je task-orientované zvládání, jsou charakterizovány větší ego, síla a použití zralejší obranné mechanismy než ty, které představují méně adaptivní styly, jako jsou emocionální a vyhýbavou orientované (Moos & Halogenové, 2003). Studie ukázaly, že AD je spojena s častějším používáním nezralých obranných mechanismů, jako je pseudo-altruismus, autistická Fantazie, vystupování a izolace., Studie ukázaly, že AD jednotlivci používají nezralé a neurotické obranné mechanismy, jako je pseudo-altruismus, autistická Fantazie, vystupování, izolace, projekce, rozdělení nebo somatizace častěji než zdraví lidé (Taskent et al., 2011; Evren et al., 2012a). Současně byla pozorována pozitivní korelace mezi tendencí používat nezralé obranné mechanismy a rozsahem AD a tendencí k antisociálnímu chování (Taskent et al., 2011)., Bagheri, Azadfallah & Ashtiany (2013) také zjistili, že AD ženy skóre výrazně vyšší, než u zdravých žen s ohledem na obranné mechanismy jako je herectví nebo autistické fantazie, při dosažení nižší skóre pro zralé obranné mechanismy jako je sublimace. U mladých lidí s AD silnější projev působí mechanismus je spojena s vyšším rizikem self-zranění, zatímco méně časté používání očekávání, které jsou klasifikovány jako vyspělý obranný mechanismus, je prediktorem sebevražedné chování (Evren et al., 2012b).,
strategie zvládání bývají vnímány jako zralé, dobrovolné a úmyslné, zatímco obranné mechanismy jsou považovány za nevědomé, nedobrovolné, tuhé a automatické (Diehl et al., 2014; Crasovan, 2013). Kromě toho jsou styly zvládání v rozporu s obranným mechanismem, které jsou orientovány na vnitřní konflikty, zásadní pro pozitivní adaptaci na vnější realitu (Crasovan, 2013). Empirické údaje však naznačují, že tyto rozdíly jsou mnohem rozmazanější než v teoretických modelech (Kramer, 2010)., Callahan & Chabrol (2004) navrhl sekvenční model, kde obranný mechanismus předchází procesům zvládání. Podle této teorie, obranný mechanismus a strategie zvládání jsou různé psychologické konstrukty, které jsou funkčně propojeny. Obranné mechanismy ovlivňují vnímání reality a vytvářejí reprezentace hrozeb, sekundárně ovlivňují strategie zvládání. Adaptivním mechanismům zvládání tedy mohou předcházet neadaptivní obranné mechanismy nebo naopak (Kramer, 2010)., Tento model má důležité důsledky z hlediska terapeutického přístupu a zaměřuje pozornost na analýzu obranných mechanismů jako nepostradatelný krok ke zlepšení zdrojů zvládání (Kramer, 2010; Crasovan, 2013). Proto se zdá, že hodnocení obranných mechanismů ve vztahu k preferovaným vzorcům zvládání stresu u ad jedinců je v terapii zajímavé a užitečné.
Mercier et al., (1992) naznačilo, že AD jedinci vykazovali výrazně vyšší závažnost psychopatologických příznaků, zejména psychoticismu (odrážející kontinuum chování od mírného sociálního stažení až po první příznaky psychózy) než zdravých jedinců. AD jedinci často uvádějí různé somatické onemocnění, jako jsou bolesti hlavy, bolesti kloubů, pocit pálení v hrudníku, slabost a potíže s dýcháním (Hasin & Katz, 2007; Tien, Schlaepfer & Fisch, 1998)., Ve srovnání s kontrolní skupinou jsou ad jedinci charakterizováni závažnějšími depresivními příznaky (Skule et al., 2014; Gamble et al., 2010; Strowig, 2000; Allen et al., 1990). Bylo navrženo, že vysoká závažnost psychopatologických příznaků, zejména úzkosti a deprese u AD jedinců, je spojena s vyšším rizikem relapsu (Driessen et al., 2001). Ad jednotlivci ve srovnání s kontrolní skupinou získávají výrazně vyšší skóre na stupnici psychoticismu (Chadhury, Das & Ukil, 2006)., Navíc ad jedinci častěji zažívají nepřátelství, podrážděnost a agresi (verbální i neverbální) ve srovnání se zdravou populací (Ilyuk et al., 2012). Endler, Parker & Řezník (2003) zjistili pozitivní vztah mezi emoce orientovaný coping styl a různá opatření psychopatologie v MMPI-2 v měřítku, včetně deprese, úzkost, posedlost, hněv, a nízké sebevědomí. Styly zvládání zaměřené na úkoly nesouvisely s výsledky těchto opatření.,
způsob, jakým lidé prožívají svou minulost a plánují svou budoucnost, ovlivňuje jejich chování a výběr strategií zvládání (Boltova & Hachaturova, 2013). Časová perspektiva může být definována jako často nevědomý osobní postoj, který se každý jedinec projevuje směrem k času (Zimbardo & Boyd, 2008). Je to také proces, kterým je kontinuum života rozděleno do kategorií času, které pomáhají dát životům jednotlivců řád, soudržnost a význam. Zimbardo & Boyd (2008) identifikoval pět časových perspektiv., První z nich, minulé negativní, charakterizuje jednotlivce, kteří mohou negativně pomýlit minulost. Mohou zaznamenat vyšší úrovně úzkosti a deprese, stejně jako ruminace. Lidé s minulým pozitivním časovým pohledem se soustředí na pozitivní aspekty své životní historie. Mají tendenci být nostalgičtější a vázané na rituály. Třetí perspektiva, současný fatalismus, charakterizuje jednotlivce, kteří věří, že jsou bezmocní a že nemohou ovlivnit svou budoucnost. Lidé prezentující současný hedonismus, počtvrté perspektivu, se snaží maximalizovat vnímané potěšení., Mohou být charakterizovány vysokou úrovní novosti a hledání pocitů. V neposlední řadě je perspektiva budoucnosti, spojená s reprezentací budoucích států a organizováním činnosti jednotlivce kolem životních cílů. Keough, Zimbardo & Boyd (1999) uvedl, že existuje negativní korelace mezi perspektivou budoucího času a hlášeným užíváním návykových látek, ale pozitivní korelace mezi perspektivou současného času a hlášeným užíváním návykových látek., Jak ukazují studie, častější spoléhání se na akční strategie zvládání je doprovázeno zvýšenou perspektivou budoucího času. Naopak, osoby s vysokým skóre v současné době perspektivní měřítku často používají maladaptivní strategie, jako je zaměření na vyhýbání se, hroutí do bezmocnosti, nebo zažívá těžké emoce jako hněv (Závěti, Sandy & Yaeger, 2014)., Bylo však navrženo,že účast na rehabilitační léčbě může znamenat změnu časového hlediska a orientaci na budoucnost (Alvos, Greyson & Ross, 1993). Kromě toho je perspektiva budoucího času silným prediktorem abstinence po dokončení léčebného programu (Lennings, 1996)., Beenstock, Adams & Bílá (2011) uvádí, že jedinci s větší budoucnost orientované časového hlediska jsou méně náchylní ke zdraví návykové chování, jako je zneužívání alkoholu, protože se spíše soustředit na dlouhodobé negativní účinky pití pak krátkodobém horizontu pozitivní výsledky. Časová perspektiva, jako poměrně stabilní konstrukce, má dopad na akční strategie přijaté jednotlivci. Boniwell & Zimbardo (2004) ukázal, že v situaci konfliktu, budoucnosti a minulosti orientovaných lidí jsou více náchylné ke spolupráci, než současné zaměřených., Zdá se důležité zkoumat vztah mezi časovými perspektivami a styly zvládání mezi ad jednotlivci, kteří se v této studii ocitli za specifických okolností hospitalizace na oddělení léčby závislosti.
V literatuře k dnešnímu dni někteří badatelé pozornost byla zaměřena na zvládání vzory (nazývané někdy „profily“), popsán jako konfigurace specifických copingových stylů, ve fungování REKLAMY jedinců (Roos & Witkiewitz, 2016)., Většina výzkumu stylů zvládání a jejich korelátů se však zaměřila na zdravé populace (Doron et al., 2015; Eisenbarth, 2012; Wijndaele et al., 2007) nebo somaticky nemocní pacienti (Dunkel-Schetter et al., 1992; Smith & Wallston, 1996; Losiak, 2001). Klíčovou otázkou, na kterou má naše studie odpovědět, Je, které vzorce zvládání stresu lze rozlišit mezi jedinci se závislostí na alkoholu., Kromě toho, studie prezentované v této knize jsou určeny k doplnění stávajícího výzkumu na fungování jedinců se závislostí na alkoholu představují různé vzory zvládání z hlediska závažnosti jejich psychopatologickými symptomy, obranné mechanismy a časové perspektivy., Na základě studií bylo zmíněno v úvodu, lze učinit závěr, že veličiny jako je závažnost psychopatologickými symptomy, obranné mechanismy a časového hlediska se zdají být silné ukazatele psychické pohody a jsou silně spojeny s vyšším rizikem relapsu u alkoholu závislých jedinců.