typický test používá 10 mm (0,39 in) průměr ocelové kuličky jako indenter 3000 kgf (29.42 kN; 6,614 lbf) platnost. U měkčích materiálů se používá menší síla; u tvrdších materiálů je ocelová koule nahrazena kuličkou z karbidu wolframu., Odsazení se měří a tvrdost se vypočítá jako:
BHN = 2 P π D ( D − D 2 − d 2 ) {\displaystyle \operatorname {BHN} ={\frac {2P}{\pi D\left(D-{\sqrt {D^{2}-d^{2}}}\right)}}}
kde:
BHN = Tvrdost podle Brinella Číslo (kgf/mm2) P = použité zatížení v kg-force (kgf) D = průměr indenter (mm) d = průměr vtisku (mm)
tvrdost podle Brinella je někdy citován v megapascalech; tvrdost podle Brinella číslo se vynásobí zrychlení vzhledem ke gravitaci, 9.80665 m/s2, převést do megapascalů.,
BHN může být přeměněna na konečnou pevnost v tahu (UTS), ačkoli vztah je závislý na materiálu, a proto je určen empiricky. Vztah je založen na Meyerově indexu (n) z Meyerova zákona. Pokud je Meyerův index menší než 2,2, pak poměr UTS k BHN je 0,36. Pokud je Meyerův index větší než 2,2, poměr se zvyšuje.
BHN je určený nejčastěji používaných zkušebních norem (ASTM E10-14 a ISO 6506-1:2005) jako HBW (H tvrdosti, B z brinella a W z materiálu indenter, tungsten (wolfram) karbid)., V dřívějších normách HB nebo HBS byly použity k označení měření provedených s ocelovými odsazovači.
HBW je počítáno v obou standardů s použitím jednotky SI, jak
HBW = 0.102 2 π F D ( D − D 2 − d 2 ) {\displaystyle \operatorname {HBW} =0.102{\frac {2F}{\pi D\left(D-{\sqrt {D^{2}-d^{2}}}\right)}}}
kde:
F = použité zatížení (newtonů) D = průměr indenter (mm) d = průměr vtisku (mm)